Únor 2013

Ohlédnutí za měsíc únor

28. února 2013 v 22:09 | Rainbow |  Ohlédnutí za měsíc...
Až je tu neuvěřitelné, únor končí! Pro mě a koníky bylo trochu těžké se s ním rozloučit, ale na druhou stranu již příjde březen a sním by snad mělo přijít i jaro. Taky už vás ta zima nezima tak otravuje? Je načase, abych sepsala další ohlédnutí za měsíc, tentokrát za únor.

Pro mě takovou únor zas tak přínosný nebyl. Tento měsíc "na bahně" není můj vyvolený. K tomu ještě problémy ze zubama, ale to bych si zde asi jen stěžovala, že? Lepší bude když napíšu něoc o ranchy.

Ranch zdobí několik nových stájí, bohužel jsme však i o jednu přišli. A jelikož se koně neradi brodí kalužemi a blátem, tak raději zůstanou doma a nové stáje rychle obydlí. Určitě bych zmínila že mi mám pro sbírku několik nových a volných poliček, což je velmi užitečná věc a v koních je teď hezčí přehled, nebojte určitě vám to
nafotím. Dále také ranch uvítal nového koníka. Nádherného, raritního a prostě celkově dokonalého breyer stablemates arábka Shareefa a také Breyer resin ušlechtilého a elegantního zatím bezejmného resin porcelánka. Ono těch nových koní a nákupů není nikdy dost, že?
Mnoho novinek zažil však také blog. Vidím, že jste si oblíbili nový příběh a tím je Fantasy ranch. Patří vám ode mě velké dík, jsem ráda za každého čtenáře. :) Dále se také chlubíme novým designem, doufám, že se vám líbí. V aktivitě jsme se bohužel moc nepředali, ale i přes pouhých 10 článků a několik alb nás navštívilo dokonce přes 700 lidí. Děkujeme!

omlouvám se že toto ohlédnutí za.. bylo tak krátké, není čas, ani nálada, tak snad se nebudete zlobit, když vám to nahradím alespoň nástěnkou únorových fotek :).
...
...
Když se nudím, no tak kreslím :D. pardon za kvalitu.

Tak snad se líbilo, zatím se tu mějte :). Ps: omlouvám se za překlepy, mamka mě tu náhání spát, protože je prý příšerně strašlivě pozdě, nemám čas opravovat.



(pokus o) umělecké fotky

28. února 2013 v 14:20 | Rainbow |  Fotogalerie
Poslední dobou se šíleně nudím. Včera mě tak rozbolel zub, že jsem byla dneska u zubařky, která mi stejně nepomohla. Samozřejmě jsem doma, zítra budu taky a víkend, samozřejmě. Je mi tak, že prostě obvykle nejsem schopná nic dělat, takže dobře, že nejsem ve škole, učitelky mi leda nadávaly :/. No nic, opravdu nemám co dělat, proto jsem si vzpomněla, že bych vám sem mohla dát pár fotek s Nikonem. Nechť se líbí. Já osobně mám tento efekt fotek moc ráda :).


Fantasy ranč - 4. díl

25. února 2013 v 19:08 | Rainbow
I když opožděně, konečně jsem dala dohromady další díl FR. Doufám, že se nebudete zlobit. V neděli jsem vážně neměla chuť psát, na ranchy se stala taková menší, eh nehoda. Nějaký sponzor ranche nám zastrčil dvě stáje do sebe a ještě do nich dal pánvičku. Ne nedělám si legraci, pánvičku na vaření. To že je stáj, na které jsem strávila x hodin zničená, to je to nejmenší, ale jsou zničení i dva koníci. Jsou to sice plastoví china hříváčci, ale mám je už od nějakých svých 4 let, tak pro mě dost znamenali :(. No nic, pokusím se je ještě opravit.
Tak už k dílu FR. Je to jeden ze slabších dílu, protože absolutně nemám žádnou inspiraci, taktéž fotky došly, ale i tak, snad se vám bude líbit. :)

Kapitola 4.

… den ode dne mi připadalo, že má onen kůň neuvěřitelnější schopnosti. Dalo by se říci i nadkoňské. Byl zřetelný velký rozdíl mezi ním a Bellou. Bella byla ráda, když přeskočila kavaletu, ale tento kůň přímo létal - a ten pocit letět na něm byl nádherný. Měl úžasný a čistý chod, naběhl na překážku, všude se rozletělo několik zrnek prachu a on se vznesl, ladně přehodil kopyta přes překážku a stejně tak elegantně i doskočil a hned se jako krásný blesk řítil na další překážku - jednoduše zázrak.
Poslední dny jsem o něm hodně přemýšlela. Seděla jsem opřená o okno, když v tom mi došlo - vždyť já zanedbávám Bellu! Ihned jsem vstala a běžela do stáje. Když jsem však otevřela dveře - trhlo ve mně. Stáj vedle Belly je prázdná! Nemohla jsem tomu věřit, tak moc jsem brala onoho koně za vlastního. Strnule jsem stála v opuštěném boxu, kde to vonělo ještě čerstvým ovsem. Zašla jsem se podívat do sedlovny, na jízdárnu i pod přístřešek, který zdobily překážky. Hledala jsem, volala jsem, ale kůň se nikde neobjevil. Když jsem to už vzdala, šla jsem se konečně postarat o Bellu. A když jsem ji ohřebelcovala, v hlavě mi jiskřilo jediné. Musíme do vesnice, kde se onen kůň i zjevil - je mu blízká a třeba tam má svého opravdového majitele. To však musím zjistit.
Příliš vyjížďkově dnes nebylo, ten otravný sychravý podzim, byla velká zima a krajinou se táhla krajka mlhy, však přes to všechno jsme s Bellou cválaly přes pole proti větru…
Cesta se zdála být nekonečná, ale konečně jsme dorazily na místo. První co mě napadlo, že se podívám a také poptám v místní stájí.
Uvázala jsem Bellu kolem stromu; což nebyl ten nejlepší nápad; a zaklepala. Zase otevřel ten sympatický pán jako minule. Konečně jsem dostala možnost získat odpověď na všechny své otázky.
Kráčela jsem směrem ke stáji. Konečně mám čas si ty koně prohlédnout. Stáj byla nádherná, nebyla malá, jak se zdálo. Vše bylo zdobeno tmavým dřevem, na kterém se popínaly zelenavé pramínky břečťanu. Ale to hlavní, co mi padlo do oka bylo osm nádherných a prostorných boxů, ve kterých zaržálo stádo ušlechtile tmavohnědých fešáků s bílou dečkou. Jenom mě malinko udivil úplně malý box v rohu této prostorné stáje. Byl nenápadný, ale přesto jsem si ho všimla. V jeho rohu visela obrovská pavučina. Dlouho tu už nikdo nebyl. Dostala jsem odvahu se zeptat a odpověď byla překvapivá. Kůň se ztratil. Ze dne na den byl pryč, tak mi to alespoň pán vyprávěl.
Potom mi ještě předváděl další koňské vybavení na dvorku. Malá kruhovka a sedlovna se třemi sedly sice mohla být zajímavá, ale já se nemohla zbavit myšlenky o ztraceném koni. Vše mi dávalo smysl. Sedm koní jako by z oka vypadlo tomu mému a jeden chybí. To je ale zvláštní….
Po této návštěvě jsem se chtěla ještě jít projít po městě. Na kraji města je zřícenina, chtěla jsem se tam jít podívat. Sotva jsem však zahlédla houští, které tuto zvláštní rozbouranou chrání, začaly se dít věci. Kousek od houští jsem zahlédla bílou deku a černý ocas. Rozhodla jsem se jít tím směrem. Brzo se mi však ztratil z dohledu a místo toho o kousek dál stála již známá stará paní. Škodolibě se smála…..
Na rozhovor jsem dnes však už neměla náladu. Rychle jsem naskočila na Bellu a uháněla domů…

A opět můžete rozhodovat co bude dál. Pište do komentářů co pání udělala s koněm. Pokud se mi některý návrh zalíbí, tak ho použiju do dalšího dílu :).
Tak se zatím mějte.

Dělám si radost, aneb nakupovací nálada

23. února 2013 v 14:11 | Rainbow |  !news!
Ahoj lidi...
Takže ráda bych vám představila nového koně. Jmenuje se Sindy 2. . Je to knabstrubperský hřebec. Možná že jsem vám už psala o straceném Sindym. Přes rok ho už hledám a prostě není k nalezení. A tak jsem si řekla, že tuhle kapitolu uzavřu a koupila jsem si dnes jeho dvojníka :). Jsem fakt šťastná, je to úžasný model a kupodivu LSQ!! (což je v pompu neuvěřitelné)
To byl Sindy 1. :/.

A ještě si dělám i dalšími nákupy radost. Třeba 4 nový mlp blind bag, protože u nás mají slevu 1+1 zdarma. Pak ještě různé potřeby na kreslení - úhel, speciální tužky, protože poslední dny ani nedělám nic jiného než kreslím. Pak ještě další blbůstky, ale poslední dobou mě nakupování nějak baví :)). Ne, tyhle dny jsou jedny z nejlepších vůbec a já tak ráda píšu takovéto deníčky.
Jinak omlouvám se, že jsme neobíhala, já už se vážně polepším :).
No nic, tak se tu mějte, já musím začít smolit další díl fantasy ranche, abych to stihla do zítřka :).

Nečekané překvapení

19. února 2013 v 15:49 | Rainbow |  !news!
Zrovna když jsem soustředěně kreslila princeznu Cadence a poslouchala u toho stále dokola tu stejnou písničku objevila se ve dveřích mamka. Držela balíček, prý je pro mě. Sundala jsem si sluchátka z uší a rychle běžela ho rozbalit (až mi spadla tužka ze stolu). Mamka ho rozbalila dřív, než jsem se vzpamatovala, ale uvnitř balíčku mě čekalo překvapení!
S MPV jsme se trochu dohadovali, chtěli nám vracet peníze, ale on přece dorazil. A je tu! ..v plné páradě, roztomilosti, eleganci a vznešenosti - je to on - Kings Mount! A já se tolik bála že nepříjde. Přišel.
Je naprosto dokonale úžasný! Musíte ho vidět, on prostě nemá chybu. Zatím vám o ukážu na provizorních fotkách :).


Odkaz na všechny fotky - zde
Omlouvám se za kvalitu fotek - jsou provizorní!
Tak se mějte :). Já půjdu dokreslit ten obrázek.

Fantasy ranč - 3. díl

17. února 2013 v 10:46 | Rainbow |  příběhy
takže... Nad tímto dílem jsem dlouho přemýšlela a dlouho nebyla spokojená, ale co :D. Je nutno si uvědomit, že ten kůň není normální a že by se tak obyčejný kůň nechoval, takže prosím nekritizujte. A za druhé, slibuji vám, že se "babka a stádo" o kterých jste hlasovali minule objeví v díle 4. Takže doufám, že se vám bude díl líbit, ale slibuji že další díl bude konečně zajímavější :).

KAPITOLA 3.


Ten večer jsem už nic nedělala. Měla jsem tak zamotanou hlavu, že mě ve tmě děsilo už jen to ticho a světlo pocházející z mého notebooku. Po dvou dnech jsem byla ale už tolik unavená, že jsem si lehla a usnula jsem.

Ráno jsem se však probudila do šedivého, deštivého a škaredého dne. Trochu mě mrzelo, že dnes nic nepodniknu. Ale těšila jsem se, že si dnes konečně odpočinu. Zrovna když jsem se chystala vstát a udělat si snídani, uslyšela jsem známý hlas ze schodiště. ,,Kolem našeho stavení se toulá nějaký divný tmavý kůň, nevíš o tom něco?" Zděsila jsem se. Strčila jsem si hlavu pod polštář a zarytě mlčela. Ze schodiště byl už slyšet ale naštvaný hlas: ,,Tak jsi tam, nebo ne?"

Řekla jsem si, že mlčením nic nevyřeším. Vyšla jsem ze svého pokoje. Schodiště jsem neochotně přešla a přisunula si židli ke stolu.

,,Myslím, že nevím," okatě jsem zalhala. To už nemůžu mít ani chvíli klid? Co to zase má znamenat?

Neměla jsem chuť si povídat, tak jsem židli zase odsunula, letěla do pokoje, oblékla se do teplejšího oblečení a sbalila s sebou deštník. Bez váhání jsem vběhla do deště a ani jsem nemusela dlouho hledat. Za jízdárnou směrem k lesu stál onen kůň.. Hned jsem ho poznala,byl to on, který se před dvěma dny zhmotnil ze světla. Dlouze jsem se mu dívala do očí, a on mě nejspíš taky. Svým dlouhým pohledem mě očarovával. Když jsem si uvědomila, že tam nehybně stojím a moknu už celkem dlouho, sklonila jsem hlavu k zemi. ,,Takhle to nepůjde, kamaráde." Šla jsem k němu blíž, ale když tam stále stejně stál, odvážila jsem si stoupnout vedle něj. To se však zase obával on a udělal krok dozadu. Pomyslela jsem si, že to bude na dlouho, ale připadalo mi, že vše je až přehnaně lehké a klidné. To by v tom něco bylo, aby se něco nestalo.Mezitím mi však kůň utekl. Když už jsem byla venku, zašla jsem do stodoly a donesla Belle nějaké to nasušené seno. Bella měla radost, že mě zase vidí, ale přitom vypadala zneklidněně. Je velmi těžké pochopit, co si kůň myslí, přesto vypadala jako by se něčeho obávala. Jako by… Nechtěla jsme tyto myšlenky pěstovat a tak jsem se raději vrátila do reality a Bellu pořádně vyhřebelcovala a vyměnila jí podestýlku v boxe. Pohladila jsem jí a protože jsem už byla promočená na kost, konečně jsem šla domů. Stále dokola jsem si kladla jedinou otázku.Co tu ten kůň chce?

Druhý den jsem se dozvěděla, že budu doma sama a to asi týden. Stále jsem myslela na toho koně. Už jsem z něj neměla strach, začínal mě fascinovat a zajímat! Rozběhla jsem se k místu, kde včera byl. A nebyl daleko, našla jsem ho pod přístřeškem, kde skladujeme překážky na parkur. Bylo mi ho líto, byl celý urousaný a špinavý a tak jsem dostala nápad, že se ho aspoň pokusím vyčistit. Když jsem se ho dotkla hřeblem, trhl sebou, vykulil na mě ty své veliké oči, ale nakonec se vyčistit nechal. Vypadal, že se mu to i líbí. Nakonec, on není zas tak divoký. Hladila jsem ho a nakonec mi připadalo že je taky mazel. Položil si na mě hlavu.

Rozhodla jsem se, že ho ubytuji vedle Belly. Možná to nebyl ten nejlepší nápad, ale mě se prozatím zamlouval. A pak jsem dostala ještě bláznivější nápad. Vyvedla jsem ho před box a zkoušela na něj, jen tak bez výbavy nasednout. A představte si, on se nechal. Nejspíš na něm už někdo jel! Měla jsem radost a tak jsem ho zavedla na jízdárnu. Byly na ní ještě překážky od minulého tréninku a tak jsem si řekla, že zkusím, jestli pak umí taky skákat. Pobídla jsem ho do klusu. Sedělo se na něm krásně, ale jako kdyby už na něm někdo skákal! A když jsme přeskočili první překážku, bylo to nádherné, jakoby měl neviditelná křídla. Měl veliké dovednosti. A navíc, připadalo mi, že je snad jenom pro mě, tak nádherně spolupracoval.


Později jsem se odvážila koně i nasedlat :).
Jinak mimochodem kolem blogu. Omlouvám se, že neobíhám a skoro nepíšu, ale s velkou pravděpodobností se budu stěhovat a teď dost pracuji na novém webu ;).

Podpořte hlavní hrdiny příběhu fantasy ranch!

14. února 2013 v 17:47 | Rainbow
Máte radi příběh fantasy ranch? Chtěli by jste pomoct hlavním hrdinům tohto příběhu? Divoký temný kůň se účastní soutěže u Jeife - Zde. Sally, která musela zkotit divokého koně, Bella i celý fantasy ranch vás prosíme, aby jste nás podpořili! Děkujeme!

Klikni na obrázek nebo na klikačku a přidej do komentáře "hlas pro Rainbow" pokud nás chceš podpořit :).

Fantasy ranč - 2. díl - druhý pokus

10. února 2013 v 21:58 | Rainbow |  příběhy
Vítám vás u druhého dílu fantasy ranche . Nejdřív bych vám chtěla poděkovat za všechny ty reakce k minulému dílu. Opravdu jste mě dokázali potěšit! Ještě jednou děkuji. A protože myslím, že vás příběh zaujal, rozhodla jsem se, že budu v jeho psaní pokračovat. Doufám, že oceníte i doprovodné fotky, venku je vážně nečas!
Na blog.cz jste určitě všichni zaznamenali menší problémy, takže doufám, že se vám vše bez problémů zobrazí.
No a už k druhému dílu. V dílu jako takovém se nic závažného nestane, ale i tak doufám, že se vám bude líbit. :)

KAPITOLA 2. -

Tajemství přibývá
Ten den jsem nemohla myslet na nic jiného. Byla jsem už sice velmi unavená, ale když jsem si lehla na postel, nemohla jsem usnout. Nervózně jsem se převalovala ze strany na stranu a všechny ty dnešní zážitky jsem nemohla dostat z hlavy. Seděla jsem na dece a hlavou mi proběhlo tisíc otázek. Ten tajemný kůň mě fascinoval, ale zároveň jsem měla strach. Dlouhé hodiny jsem se snažila vymyslet smysluplné řešení, jak na to nemyslet, ale pak jsem si zase říkala, proč bych na to měla zapomínat? A tak to šlo celou noc. Dívala jsem se do stropu a černý kůň mi nedával spát. Podívala jsem se na budík a když jsem se dozvěděla, že jsou tři hodiny v noci, uvědomila jsem si, že už asi nemá cenu pokoušet se usnout.

Ráno jsem byla unavená. Rozlámaně jsem vstala, uvařila si čaj a usínala u snídaně. Ale když budu stále jen přemýšlet, nic tím nevyřeším! A tak, ač možná velmi naivně jsem si usmyslela, že není jiné řešení, než na to místo znova vyjet. Ani jsem nedojedla, jak jsem spěchala pro nové zážitky. Seběhla jsem schody, div jsem nespadla, vběhla do stáje, na Bellu hodila první výbavu, co jsme našla, naskočila na ni a pobídla jí do klusu. Bella chudinka nic nechápala, ale já jsem přece neměla čas ji utěšovat!

Cestu jsme vzala zkratkou přes les. Je to zvláštní les, nikdo tam nechodí, jenom občas potkáte opilého člověka, který na vás pořvává a tak jsem přes les tryskala jako šílená. Konečně jsem byla u vesnice. Chvíli jsem se rozhodovala, zda tam vůbec jít, ale ten den jsem měla odvahy víc než jindy, protože jsem přímo toužila se něco víc dozvědět o tom místu.
Sesedla jsem z Belly a rozhlédla se. Chvíli jsem bloudila, ale pak jsem narazila na něco moc divného! Na samém konci vesnice, kousek od kopce stála zřícenina jakéhosi zvláštního stavení. Dům, hrad, ani nic jiného co mě napadlo to zajisté nebylo. To však nebylo to, co by mě nejvíce zneklidnilo. U spadlého trámu byla taktéž zchátralá výstražná cedule - NEVSTUPOVAT
A aby toho nebylo málo, stála před stavením velmi stará paní. Byla divná, ale i přes moje představy jsem se pevně rozhodla, že se s ní dám do řeči.
Příliš dlouhé debaty s ní nebyly. Mluvila zvláštním nářečím a navíc často vynechávala slova a škodolibě se smála. Dozvěděla jsem se však, že na opačné straně této malé vesnice je stáj, kde bydlí normální lidé a navíc mají i koně, takže si budeme rozumět, že?
Na druhém konci vesnice opravdu stáj stála. Tím že v ní někdo, nebo něco bydlí, bych si nebyla tak jistá, protože byla v podobném stavu, jako všechny ostatní budovy.
Vedle ní, nebo lépe řečeno, její součástí byl malý dům. Do očí mi hned padly obrovské dřevěné dveře se starodávným klepátkem. Zaklepala jsem a překvapivě mi otevřel mladý a sympatický pán. I přes moje námitky mě hned vzal dál.
Interiér jeho bytu byl starodávný a náš rozhovor přerušoval hlasitý zvuk kyvadlových hodin.
Rozhovor také moc smysluplný nebyl. Nic jsem nechápala - ani to hloupé nářečí.
Pak jsme se však rozhodli, že se podíváme do stáje. V boxech zaržálo stádo vraníků, jako by z oka vypadli tomu, kterého jsem spatřila včera. Měla jsem dost. Na Belle jsem odjela domů a po tomto zážitku jsem nechápala už vůbec, ale vůbec nic.

Konečně pryč z vesnice! (nasedám na Bellu)
Terén k tomuto divnému místu rozhodně není jednodcuhý...

No a už část, kdy se můžete připojit. Byla bych moc ráda, kdyby jste ke svému komentáři přidali odpovědi na tyto otázky - podle toho se bude příběh vyvýjet.
1. Objeví se stará paní opět v příběhu? Pokud ano, bude hodná, nebo zlá?
2. Patří záhadný kůň ke stádu vraníků, nebo ne?

Těším se na vaše reakce :).
Za blog.cz se omlouvám za problémy, doufám, že už vám půjdou komentáře vkládat.

Fantasy ranč - 1. díl (Čtěte! :D)

3. února 2013 v 20:30 | Rainbow |  příběhy
Po delší době jsem dala "dohromady" příběh, který budu prezentovat na blogu. Kapitoly možná budou trochu delší, ale myslím, že stojí za to číst, dávám si s tím práci :D. Tentokrát můžete očekávat příběh psaný formou deníku. Aby vás bavil, tak se také budete moci v dalších dílech zapojovat :). Doufám, že vás bude bavit. Tak tedy:

KAPITOLA 1. -


Začínají se dít divné věci
Mohl to být docela normální den na ranči. Až do chvíle, kdy jsem se rozhodla, že pojedu na vyjížďku s Bellou. Zašla jsem do stáje a důkladně jí vyhřebelcovala. Měla jsem zvláštní sváteční náladu, a proto jsem jí nasadila tu nejlepší výbavu, kterou jsem v sedlovně našla. Pohladila jsem Bellu a vyhoupla se na její hřbet. Měla jsem jasno. Usmyslela jsem si, že konečně prozkoumáme vzdálený kopec. Je to divné místo, vážou se kolem něj pověry a lidé tam neradi chodí. Zvědavost mi však nedala, přece se kvůli nějakým pověrám nepřipravím o krásnou vyjížďku, že?

Vše se zdálo být v pořádku. Nádherně svítilo slunce, Belle vlála hříva a my jsme si bezstarostně cválaly polní cestou. Kopec je docela prudký, tak jsem na chvíli mezi domy sesedla a vedla Bellu za uzdečku. Vše tu bylo docela schátralé a staré jakoby z jiného století, ale i tak se začal za domy nekonečné ulice otevírat pohled na obrovskou planinu. Bylo mi docela jasné, že už jsme na vrcholku kopce. Stála jsem vedle Belly, hladila ji na krku a bezstarostně si užívala slunečních paprsků.
Náhle se však zatmělo, slyšela jsem něco jako hřmot a zablýsklo se, jako když proletí blesk. Pomyslela jsem si, že se blíží bouřka. Měla bych jet rychle domů, naskočila jsem na Bellu, ale ta se jako očarovaná vzepjala a shodila mě na zem. Seděla jsem na suché trávě a snažila se zvednout. To co jsem však uviděla, mě fascinovalo.
V dáli se objevilo divné bílé světlo, na opačné straně od slunce. A z toho divného světla se pomalu začala rýsovat podivná silueta, něco jako stín… Bylo slyšet podivné tupé zadunění a na zemi se začala rýsovat kopyta divokého koně. Za kopyty se pomalu začaly zhmotňovat nohy a hlava záhadného koně. Zdálo se mi, jako kdyby se vynořil z toho divného světla. Pomalu byl vidět celý a až zavlál černý ocas, oslnivé světlo, ze kterého mě bolely oči, zmizelo. Tmavou krajinou se rozeběhl tmavý kůň. Chvíli jsem ho sledovala, ale brzy zmizel z dohledu.
V první chvíli jsem přemýšlela, jestli se mi to jenom nezdálo.

Protřela jsem si oči a už se konečně postavila. Začala jsem hledat Bellu a s překvapením jsem zjistila, že utekla. Naštěstí se nechala snadno chytit, tak jsem na ni už doopravdy nasedla a zamyšleně jela domů.
Celou zpáteční cestou byla tma jako večer, když jsem se však znovu ocitla na poli u rance, překvapivě zalil krajinu sluneční svit. Celou cestu domů jsem si barvila v hlavě, jak popíšu doma, co se stalo. Odsedlala jsem Bellu a rychle jsem se běžela podělit o svůj zážitek. Když jsem však začala mluvit, venku se podivně blýsklo, vypadalo to jako varování, a tak jsem se rozhodla, že to, co se tenkrát stalo, si nechám jen pro sebe. Bude to jen moje a Bellino tajemství.

ZHMOTNĚNÍ KONĚ:
Nejprve se zjevila kopyta
Za nimi hlava...
Už je skoro celý...
Už je konečně "celý" :)
A temnotou běží pryč...

Těším se na vaše reakce :). Baví vás příběh?

2.2.

2. února 2013 v 12:03 | Rainbow |  !news!
takže...

Dobrá zpráva je, že budu mít tablet ^.^ Moje dlouhé tajné přání se stává skutenčostí! :D Přála jsem si ho velmi dlouho,i když přecejen foťák byl přednější, jsem pyšná, že jsem si dokázala našetřit. Žádný apple to sice není, ale postačí. Je to Prestigio 5570. Ale z představy vlastního počítače se moc dlouho těšit nebudu, mamka mi sice 500 doplatí, ale i kdybych si ho platila celý sama, tak ho chce taky. Ach jo, asi mi vlastní počítač není přán. Budu ho mít v úterý, ale nemůžu se dočkat...

No a už šetřím na novo. Docela dlouho se mi líbila edice G1 arábci od breyera. Oba moldy araba mají strašně roztomilé hlavičky a celkově jsou úžasní. Breyer stejně jako schleich vyráběl kdysi hezčí koně. Asi si taky jendoho dopřeju :D. Mamka mi neustále připomíná, že jsem neskutečný blázen, když dám 400 korun za koně stablemtes. Nikdy nic nesbírala tak jí i stovka příjde moc :D. Ale že ho budu ještě to není tak jisté, protože přecejen ty čtyři stovky budu šetřit tak měsíc, nebo víc a celkem se bojím, že ho někdo koupí dřív. Kupovala bych si ho od Nae, určitě se k ní podívejte, má tam úžasné a levné koně. ;).
Kdybych měla, budu mít podobného ↓

No a to je asi všecko :D. Na ranchy se nic neděje, u mě taky ne. Kreslím koně, učím se....
Tady máte takovou dvouminutovou ne moc povedenou kresbu ponyho ze sketchtoye: http://sketchtoy.com/20978359 :D

Tak se tu mějte ( a neberte tento článek jako chlubení! )